|
15.12.2004 08:06 |
|
| Bohuslav Martinů |
|
Titul upoutá už na
první pohled svou zajímavou dramaturgií. Čtyři díla určená violoncellu s
klavírem představují Bohuslava Martinů ve čtyřech naprosto rozdílných
výrazových rovinách. Jeho moderně cítěná 2. sonáta má velkorysou
fakturu romantického ražení, která je Janu Páleníčkovi i Jitce
Čechové bytostně blízká. Skladbu podávají ve velkých plochách, bohatě
odstíněných, a přitom naprosto přehledně členěných. Zvlášť sugestivně
vyznívá v jejich pojetí volná věta, naplněná tichou rezignací. Překrásná
3. sonáta okouzluje poezií a hravostí, jež místy dosahuje
průzračnosti a čistoty téměř mozartovské. Přestože se tu violoncello
nechává občas unést k poněkud rušivým skluzům, ve svém celkovém vyznění
patří skladba k vrcholům tohoto CD. Variace na slovenskou lidovou
píseň se vyznačují dokonale "vokálně" dodýchnutými frázemi a efektními
zvukovými barvami. Ve virtuózně koncipovaných Variacích na Rossiniho
téma nám pak oba interpreti předvádějí, že i dílo nejvyšší technické
náročnosti lze hrát s úsměvným nadhledem. Stejně jako u předchozí nahrávky
tohoto dua se skladbami S. Rachmaninova i v tomto případě nelze než znovu
opakovat, že se zde sešli dva výborní umělci, vybavení nejen skvělou
nástrojovou technikou s obdivuhodným barevným spektrem, ale především
obdaření vysokou přirozenou muzikalitou, jež je základem dokonalé souhry a
naprosto přesvědčivé modelace hudebního toku. | |
|
Body: ***** 5 z 6 |
|
Psáno pro: Harmonie
2004/12 |